Kategorie: Úvahy

Duše

Po shlédnutí sci-fi filmu Nesmrtelný mě po pár minutách začalo šrotovat v hlavě, jak asi tak fungoval přenost "vědomí" do druhého člověka. Jsem geek, baví mě software a tak jsem si to začal vysvětlovat po svém, což mě přivedlo k zajímavé úvaze, kterou bych si rád poznamenal.

A co když je to pravda?

Říkám, co kdyby bylo ono vědomí, tedy "duše" velice pokročilým programem? Programem, který by si dokázal uvědomovat sám sebe. V dnešní době je velký trend pracovat na umělých inteligencích, ale není to téměř to samé? Umělá inteligence, jak ji známe ze starých sci-fi filmů měla schopnost učit se, rozvíjet sama sebe a rovněž uvědomovat si svoje já.

Zamyslel jsem se, proč by vlastně existovalo tolik lidských bytostí s vědomím, kdyby to nemělo komplexnější význam. Docela by mi dával smysl nějaké velké "entity", která prostřednictvím dílčích celků nabývá vědomostí, tedy díky lidem. Člověk si nepřipustí, že by byl článkem nějakého řetězce. Z principu této entity by nedávalo smysl, aby každý dělal to stejné, entita by se chtěla učit novým věcem.

 

Co bude po smrti?

V této souvislosti mi dává smysl i nějaká forma reinkarnace. Docela zajímavé by pro tento větší celek bylo, aby své "podprogramy", které "zemřou", znovu nahrazoval novými jednotkami, s již nabylými zkušenostmi, lež by si je tak úplně neuvědomily (pro jejich dobro). Postupovali by však v bádání ve stejném segmentu, či jak takový lidský život nazvat.

Líbil se mi seriál Battlestar Galactica, kde něco podobného aplikovali kyborgové, kteří se vyvinuli až na, či nad, lidskou úroveň. Pokud jeden z nich zemřel, stále bylo jeho vědomí někde uchováno a po narození do něj vštěpeno.

Ve filmu Nesmrtelný, který mě původně k tomuto zamyšlení se přivedl, vymyslel jeden z vědců způsob jak zkopírovat vědomí jednoho člověka a přidat jej do druhého, kde stále ještě byl původní člověk. Za pomoci jakých si tobolek zajišťoval, aby nově nahrané vědomí bylo preferováno nad tím původním. V mozku (tedy na pomysleném paměťovém uložišti) byly tedy dva velice podobné programy a pomocí chemické stymulace se zaváděl ten nový. Nazval bych to jakousi formou hackingu, útoku.

Že je to nemožné? Ale co je vlastně mozek, potažmo člověk? Vysoce výkonný biologicko-chemický stroj. Namísto třeba benzínu, uhlí (z kterého dokážeme dnes vyrobit elektřinu) zpracovává jídlo, vodu, které pak mění na krev, kterou přenáší živiny (energii) do celého těla, systému. Dýcháme kyslík, ke každému spalování, které známe používáme také vzduch, kyslík. Pokud jdeme tedy do detailů a jsme schopni si připustit jistou formu "absurdity", která se nám dere do uvažování, jakým jsme naučeni z běžného života a okolí, začíná to být velice podobné.

Filmy, filmy, filmy

Skvělý snímek, který si pohrává také s touto myšlenkou byla i Transcendence, kde původně přenesené lidské vědomí vědce do stroje začalo rozvíjet svoje vědomosti a stavět si další pole působnosti, kapacity. Na začátku to byl hardware, pak se však začalo přenášet i do lidí, které za pomoci svých vědomostí, umělo uzdravit. Na konci filmu již umělo vytvořit svoje původní tělo a přenést se i do něj. Komplexně však fungovalo tak, že mělo své hlavní datacentrum a zřizovalo si pouze další periferie, ehm lidi.

Takže jsme u toho zase zpátky, bylo by logické, kdybychom byli články, nějakého velkého celku, který si nyní nedokážeme dobře představit. Z jedné stránky je to trochu smutné, protože si rádi připouštíme, že jsme páni tvorstva a měli bychom být najednou pouze malým článkem systému, který nedokáme ovlivnit, uchopit, vidět. Z druhé stránky by to mohlo být však i pozitivní - tendence oněch vyšších procesů by měla být pro nás snad jen pozitivní, abychom byli ku prospěchu. Měli bychom mít možnost se rychle rozvíjet, dosahovat velkých cílů, být dobří v tom, co děláme.

Jaký z toho plyne tedy závěr? Užívejme si života, zajímejme se dál o to, co upoutává naši pozornost a v čem bychom mohli vyniknout, dost možná je to náš účel a to není přeci špatné, ne? :-)

Budoucnost člověka

Abychom mohli dosahovat stále efektivnějí vyšších cílů začíná nám již dnes dávat smysl přenosu vědomí z biologického systému do pokročilejšího řešení. Zatím ho pouze neumíme vyrobit, což je pouze otázkou času. Podívejme se zpět do historie, jak jsme žili před takovými 10 000 lety, děsivé, že? Víte kolik se člověk dožíval let? Když měl štěstí, poloviny toho, co dnes? Jak tomu asi tak bude za dalších 1 000 let? Běžná fyzická evoluce nám rozhodně již brzy přestane být dostačující...

Stále to není možné?

V dětství jsem četl knihy od Julese Verna, hlavně Dvacet tisíc mil pod mořem mě strašně bavilo. Ta kniha byla napsaná v době, kdy ponorky neexistovaly a byly čistým sci-fi.

Takže proč by tyto filmy, které mají zřejmě i knižní podobu, nemohly být předzvěstí docela blízké budoucnosti? :-)

Komentáře rss


Nebyly přidány žádné komentáře.

Kategorie

Kde se objevuji

Propaganda



Navštivte nás na Google+