Kategorie: Relax

Praha vs. programátoři

Praha vs. programátořiZ cyklu jak se může běžný den stát zajímavým příběhem dvou týpků z kterých si karma udělá dobrý den.

Začalo to jako obyčejný večer

Sedím večer v koutku jedné krásné hospůdky holešovického náměstí. Labužnicky a s naprostou oddaností vychutnávám nádherně propečený stejk a podle rychlosti luxování talíře to byl hotový majstrštyk. Dojídám se smutkem poslední kousek. Loučím se s ním, odkládám příbor a kopu do sebe Birrela. Zahledím se přes vytrínu ven, na plaťáku táhnou dalšího chudáka. Podle fízla parkoval asi víc na křivo, než dovoluje vyhláška EU. Prostě pomáhat a chránit. Trochu mi v té tmě silueta připomíná můj pekáč, ale Smetík je klikař, před týdnem tu lítal jak pán s průkazkou ZTP, parkoval tam, kde smrtelníci nemohou, prostě hotovej Liberland. Likviduju Birella, otevírám mobil, zavírám záložku "jak nepatit pokuty", hledám "databáze odtažených vozidel". Bingo. Praha nelení, Bém se profelil k ajtý a fízlování aut dotáhl k dokonalosti. Zadávám SPZ, sekunda ticha, zástava dechu. Odtaženo, fajn, ok. Vyrážím na záchytné parkoviště, u vchodu naleštěná bouda, podle nálepek možno výpalný platit kartou. Bém:Praha. 2:0.

Dobrá víla: Brý večer, co potřebujete?
Smetík: Svý auto.
Dobrá víla: Jaký?
Smetík: Červený.
Dobrá víla: Sim vás, dejte mi doklady.
Smetík: Podávám doklady.
Dobrá víla: Á, to tak jste vy, no jó, tak na vás taky došlo có?
Smetík: Zkraťíme to ju, nemám celej večer.
Dobrá víla: Ták, já vám tady sepíšu ty pypíry, vydržte momentíček ...
Smetík (myšlenkový pochod): Hmmm ... ten stejk byl vážně dobrej
Dobrá víla: Ták, tady to máte, tady mit o podepište.
Smetík: Kde je auto?
Dobrá víla: To já vám ukážu, až mi to podepíšete a zaplatíte...
Smetík: Aha a za co to bylo?
Dobrá víla: Vydržte, státní v kratší vzdálenosti od přechodu pro chodce menší než 5m.
Smetík: WTF? Zkrátíme to, chci auto.
Dobrá víla: Ták, budete platit kartou nebo hotově?
Smetík: Olovem... eeehm, kartou.
Dobrá víla: Prosím? Jó kartou, jasně. A kontaktně nebo bezkontaktně? 
Smetík: Bez kontaktu.
Dobrá víla: Dobrá, ták přiložte. Píííííííííp. Ták a ještě PIN. Pííííííííp. Výborně, tak, a jdem pro auto pane.

Po asi 40 minutách se vracím do kanclu, z kterého jsem před tím hladový vypadnul. Mírně naštvaný na celý systém, pln odhodlání poslat žádost o občanství do Liberland usedám do drahé, pohodlné židle a sděluji novou zkušenost kolegovi. Ten již po celodenní šichtě protáčí očima, rozčarován neohleduplností systému k relativně poctivým řidičům. Oba toho máme za ten den prostě už dost. Jdeme se tedy uklidnit výsledek práce známého velkofarmáře Filipa Morrise. V celé té ráži vycházíme z kanclu, kolega ještě hodí častou otázku: "Máš klíče?", na niž nenuceně kontroluji kapsu čímž se okamžitě zjevují všechny mé vrásky na čele. Dveře zaklapnou a G-shocky nekompromisně hlásí půlnoc... V kanclu máme vše, kromě těch pár korun v kapse a klíčů od bytu.

Jdeme po schodech do přízemí, vybíráme nejtemnější koutek, ve kterém si usteleme. Třeba z prachu na zemi, nebo se schoulíme mezi pumpičkářovic kola. Padl nápad ustlat si na WC, na hajzlpapíru. Kolega kapituloval, mission impossible. Jdeme ven, cestou zkoušíme vydírat hlídače o klíče čipovou kartu. Byl silnější, příště stejk navíc. 

Vyrážíme za panem domácím, poslední šance získat nádobíčko z kanclu zpět. Metro (jedem slečno) atakujeme v plný parádě, lístky? Tssssssyvole, nejsme másla, brňák...ehhm revizora přemůžeme. Revizor samozřejmě žádnej, všichni se klidily před známou dvojkou chuligánů. Razíme na Florenc. Smetíka napadl v jednu ráno excelentní nápad, zavoláme panu domácímu. Taháme drobný z kolegovi peněženky, sypeme do tel. budky, ťukáme 1188. 

Kolega volá, něco povídá o drog .... čísle na pana domácího, dochází love, automat dává najevo jasně, stručně a bez keců najevo, že chce keš. Fajn. Sypeme tři pětky jak v US filmu, zásek v podavači. Boční hák vedený pravým bycákem vše vyřeší a dle našich vývojářských predikcí budka vykazuje neošetřenej vstup (pro prosté a nechápavé čtenáře, ladně řečeno se sere).

Nadšení střídá totální zhroucení, pan domácí podle operátorky nemá veřejně telefon. Sick. EU by to měla napravit, kde jsou ty sociální jistoty? No nic. Pan domácí bydlí kousek, asi tak 3 minuty pěšky, což je pro mne, co by šumaváka žijícího v práglu 2 roky těžkej kalibr. No nic, jdem. Cestou mýjíme policejní vozidlo, matně si promítnu Top Gear, nic použitelnýho na eliminaci a devastaci vozidla mě v tu chvíli bohužel nenapadá. Škoda. 

Jsem u pana domácího. Cililililinnnnk.. zvonek nic. Silueta vykoukla z okna, smolík. Hrajeme zvonkohru, kdo nám otevře, toho vytočíme. Nikdo nic. U kolegy začala vytočenost eskalovat, na čež mu sdělím, že by bylo lepší hodit return a jít na tramvaj. Prostě to zabalit a říct si "Jó, dnešek byl fajn, dvojku za odtah, zabouchlej kancl, prostě sluníčkovej svět, ne?"

 

Již bezradní hledáme tramvaj, která nás odveze domů. Po chvíli pátrání ji nacházíme za rohem. Po tomto pobíhání sedáme na zastávku a přichází standardní koledník cigaret. Dozvídá se, že u sebe nemáme skoro nic, načež nabízí svoje kvalitní "klíčnické" služby. Ty zdvořile odmítáme, abychom to neměli tak snadné. Pokračuje čekání na tramvaj. Přichází dva měšťáci, kteří si nás prohlížejí nebo je to už paranoia? Jízdenky samozřejmě také nemáme, nemáme krom klíčů od bytu, díky bohu za ně, nic. Váhavě sedáme do stroje, s pocitem, když už trable, tak s plnou parádou. Na Václaváku jdeme do Lucerny alespoň na jedno uklidňující pivko a míříme domů.

 

Uvědomuji si, že mobil mám i namísto budíku, takže vstávání bude v režii dobré vůle. Po pár hodinách spánku Michal komunikuje skrze stařičkou Nokii po facebooku s domácím, který odpoledne zjednává pořádek, zjišťujeme, že klíč, co máme je jediný a dokonce i rezervní. Chvíle ticha. Takže svoje notebooky, telefony, peněženky, klíče od auta a další nepotřebné krámy stejně nepotřebujeme, když jsme ten den bez nich zvládli.

 

Nakonec se nějakým způsobem věci s odbíhajícími hodinami dávají do pořádku a navečer získáváme svoje klíče, ufff  ... tak co se stane dnes?

 

Složeno ze vzpomínek dvou kolegů.

Komentáře rss

Jméno
Předmět
Kontrola captcha
Text
  b i u s img code url hr   1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

, - odpovědět
avatar
lens as Balenciaga replica handbags a filter," says Wayne Chumbley, Oakley outlet vision performance lab manager. "We filter good light and bad light to make it meaningful for the athletes."All lenses start with a clear, Breitling rolex watches purified resin oakley sunglasses that gets colorized through dyes. That resin, after an extrusion process, is then placed into IWC replica watches an injection mold to form the.

Kategorie

Kde se objevuji

Propaganda



Navštivte nás na Google+