Díval jsem se takhle jednou na Dva a půl chlapa. Charlie, hlavní protagonista, se modlil k Bohu. Chtěl, aby si jeho přítelkyně rozmyslela zmenšení poprsí. Samozřejmě jde o komedii, takže vše komicky, ale o to nejde. Ke konci dílu Charlie vydedukoval, smířen s operací, že teď pozornost mužů spočine na přítelkyně pozadí. To se přítelkyni vůbec nelíbilo a z celého nápadu sešlo. Charlie na to pak zvolal:
Díky bože, promluvil jsi skrze mně.
Po chvíli jsem zjistil, že se ta věta usadila v kolotoči mých myšlenek. Byl to vtip, ale proč ne? Většina lidí si představuje Boha, jako fyzický element, zasahující do pozemského života. I já jsem to tak vždycky viděl. Přestože věřící nejsem, připouštím diskusi a za x předpokladů to tak mohlo být. Teď se můj pohled změnil. Co když, ona vyšší moc zasahuje do vývoje společnosti skrze myšlenky lidí. Tedy využívá lidská média, aniž by o tom věděli? Bylo by to zajímavé.Lidská mysl je obrovská jako vesmír. Myšlenky jsou všemožně poházeny a v různých chvílích je, jako hvězdy, spatříme. Nefungujeme jako složka souborů, kde si přehráváme libovolné kapitoly života (bohužel). Nápad to má být výsledek nějakého všeobecného rozhledu a zkušeností a přece jen je to něco nového. Kdy příjdou dva lidi s identickým nápadem? Vynálezci, malíři, hudebníci nebo jinak kreativní lidi, kteří sdělují myšlenky ostatním. Co když je to všechno součást jakéhosi plánu, či přesvědčení a bez uvědomění ho plníme?
Nechci to rozvádět do utopických extrémů, ale jistě je to úvahy hodná myšlenka.
Nechť vlastní fantazie pracuje.
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.