Slyšíte to z každého rohu. Známí, kamarádi, kolegové, ale i masmédia se ohánějí tou namodralou věcí. Dovolím si tvrdit, že většina konverzace o facebooku je negativní. Svaluje se na něj ledasco, že lidem krade čas, kazí děti, způsobuje rozvody nebo sebevraždy. Vždy když tohle slyším, mám pocit, že mě někdo silně tahá za vlasy. Ona nenávist není přeci produktem registrace na této přiblblé síti. Facebook je o lidech, pokud zavřete dva naprosto odlišné lidi to jedné místnosti na dlouhou dobu a necháte jim tam revolver, vsadím se s vámi, že hlaveň střelného prachu ochutná. Každý je jiný a přirozeně si vždy nedokážeme rozumět.
Proto čteme příspěvky, které nás nezajímají, rozčilují, nudí, či zahanbují.
Už jsem hrozně negativní, že? Samozřejmě tu jsou jisté výhody, kterých i já si cením. Přesně vím, že i přes všechny nešvary s facebookem tam ti lidé stejně budou. Proto jej vlastně ještě mám. Zastihnu je na chatu.
Ale zpátky k věci. Nedávno jsem si ze seznamu přátel (už tohle spojení zní strašně) odstranil pár lidí. Nebavilo mě je prostě číst. Konverzuji s nimi pramálo a společné zájmy nula. Druhý den mám zprávu s dotazem, proč jsem je smazal. Říct jim krutou pravdu? Ne, zase děláme kompromisy, abychom dotyčně nenaštvali.
Vidíte tu absurtidtu? Při podobných situacích nesaháme daleko po viníkovi. Naše oči zpravidla spočinou na záhlaví stránky a proklínáme bílé logo sítě.
Řešení? Pokud chcete být sociální používejte Twitter. Jednoduché follow/unfollow nikoho "neobtěžuje" a zůstáváte jakoby stále "anonymní".
Náhrada chatu za některý z instant messaging protokolů je více než dostačující. Pokud chcete být s kamarády v kontaktu, naučte je alternativám. Všudy ležící mobilní telefony řeší kontakt s lidmi rovněž elegantně a budete probírat podstatnější věci.
Opravdu jsme na facebook tak vázání?
Komentáře