Všímám si prostředí, do kterého je tento netradiční filmový trhák zasazen. Vypadá to na středověk, jelikož se scéna odehrává v nějaké bahnité aréně. Dnešní člověk by s moderní obuví jen těžko napodobil tehdejší mravy. Hrstka vyvolených se přes sílu neviditelných útočníků probojovala až k hradbám. I přes zápal do obléhání této zvukově chráněné pevnosti se pár jedinců kácí k zemi a zkouší chuť bahna. Ještě, že se útočníci posilnili dostatkem levného krabicového vína, či v těch delších bitvách i několika teplými lahváči. Ty samozřejmě prázdné vkusně naaranžovali všude po okolí, snad s vírou, že z nich vyroste celý sud aka strýček Pompo.
Zúčastnění na místo trapných vlasů nosí chapadlaté chobotnice, s nimiž žijí v naprosté symbióze. Od černých chobotnic po až rudé kokrháče, které chovají většinou dámy. Nebyli by to však odvážní bojovníci, kdyby neměli v uších průstřely od kulovnice. Scéna je tak vyhrocená, že ani hřebíky není kam poklidit. Hravě však poslouží obličeje a těla gladiátorů. Nějaké to tetování, aby si vzpomněli, jak se vlastně jmenují a je vymalováno. Maskáčovité úbory skvěle splynou v davu ublácených lidí a zúčastnění pociťují status výjimečnosti.
Nemám nic proti stylu hudby, jde mi především o způsob života s ní spojený. Copak žijeme stále ve středověku? Znám několik lidí, kteří na takové akce jezdí. Většina z nich je však v pohodě a navenek nevypadá, že by si podobného života dopřávali. Pokud se ale dívám na ostatní, je to horší. Nechci vyvolávat jakékoliv flameware, ale zajímá mě názor ostatních.
Komentáře